Cviceni a metody pro rostouci clen i

Schnabel, G. V případě nerovnováhy mají vždy převahu svaly tonické na úkor aktivity svalů fázických. V tréninkové praxi se můžete setkat se sportovci s: -normální pohyblivostí, která je dána fyziologickým rozsahem kloubu, - sníženou pohyblivostí hypomobilitou , která vede k přetížení svalů, které kompenzují nedostatek pohyblivosti a k jejich rychlejší unavitelnosti, -zvýšenou pohyblivostí hypermobilitou , která je charakterizována nadměrným uvolněním kloubů, které přesahuje obecně akceptovanou normu a které může vést k destabilizaci kloubů a zvýšení pravděpodobnosti poranění jejich vazů. Tyto hmity je třeba provádět měkce s vyšším počtem opakování. Metodika tréninku rychlosti Díky vysoké genetické podmíněnosti patří ovlivňování rychlostních schopností k nejobtížnějším tréninkovým úkolům. Kontrakce natahovaného svalu se využívá k utlumení napínacího reflexu.

Rychlost lze definovat jako schopnost zahájit a realizovat pohyb bez odporu nebo s malým odporem v co možná nejkratším čase. Vlastní pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím po dobu do 15 s, bez překonávání odporu, resp. Rychlost je nejvíce geneticky podmíněnou pohybovou schopností. Podíl jednotlivých faktorů determinantkteré více či méně limitují rychlostní sportovní výkon, se může odlišovat u sportů a disciplín, nicméně lze vymezit soubor faktorů, které se promítají prakticky do každého rychlostního výkonu obrázek 9.

Obrázek 9. Stanovit hranice mezi rychlostí a rychlou silou je velmi obtížné. Stejně tak je úzká návaznost mezi úrovní rychlostních schopností, rozvojem koordinačních schopností a motorickým učením, kde je výsledkem dokonalé zvládnutí techniky sportovního pohybu.

Biologické základy rychlosti Mezi systémy, které limitují rychlost patří: Nervový systém — jedná se především o rychlost vedení vzruchu, rychlost přenosu informací, řízení nervosvalové činnosti, rychlý sled excitačních a inhibičních stavů aj. Svalový systém — jedná se především o vysoký podíl FG vláken a schopnost rychlého střídání jejich napětí a uvolnění, délka svalových vláken a fascií, počet sarkomer a úhel, pod kterým jsou svalová vlákna přichycena na kost šlachou, určitá míra flexibility aj.

Energetický systém — jedná se především o vysokou zásobu kreatinfosfátu CP pro okamžitou resyntézu ATP a částečně i zásobna cukrů glykogen a glukóza.

Informace které potřebujete možná najdete zde...

Ovlivnitelnost uvedených faktorů tréninkovou činností není ve většině případů vysoká. Přínos tréninku se projevuje především v optimalizaci činnosti nervových a svalových komponent ve formě zlepšení intramuskulární koordinace a kvalitativních změn metabolických a fyziologických předpokladů.

Druhy rychlosti V literatuře se lze setkat s řadou přístupů k členění rychlosti. V naší publikaci vycházíme z členění na rychlost elementární a rychlost komplexní.

Základ elementární rychlosti spočívá v časových programech cyklického nebo acyklického charakteru, které jsou součástí příslušných motorických programů.

10. Flexibilita (pohyblivost)

Programy se utváří v průběhu osvojování konkrétní dovednosti. Jsou zautomatizované a stabilní, v CNS uložené v dlouhodobé paměti. Komplexní rychlost se vyznačuje vazbou na ostatní výkonnostní předpoklady je podmíněna fyzickými a psychickými předpoklady a lze ji členit na rychlost reakční, akční projevují se v pohybových výkonech, kdy činnost musí být realizována ve velmi krátkém čase rychlost jednání. Členění komplexní rychlosti Pro tréninkovou praxi je zevšeobecňující pojem rychlost nedostačující.

Proto se uplatňuje strukturální přístup, tj. Reakční rychlost Vyjadřuje se časem mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu. Protože tento čas ovlivňuje celkové trvání pohybu, a proto se reakční rychlost přiřazuje nejen ke koordinačním, ale často i k rychlostním schopnostem.

Podle druhu podnětu a zapojení analyzátoru obvykle reaguje sportovec na akustický startovní výstřeloptický let míčetaktilní zápas judo a kinestetický skoky na lyžích signál. Při měření reakční rychlosti je nezbytné hodnotit dobu latence časový interval mezi dopadem dráždícího impulsu na receptor a zahájením měřitelné reakce a brát v úvahu schopnost anticipace. Pro tréninkovou praxi má dále význam rozlišení jednoduché a výběrové reakce.

  • Velikost nejkrasnejsiho clena

Jednoduchá reakce představuje odpověď sportovce na neměnný, přesně určený podnět přesně stanovenou neměnící se pohybovou odpovědí např. Doba od podnětu do začátku pohybu od 0,1 do 0,2 s je ve velké míře podmíněna geneticky.

Co je treba udelat pro zvyseni clena co clovek velikost clena

Výběrová reakce je odpovědí na rozličné očekávané nebo nečekané podněty, na které sportovec reaguje některou ze zvládnutých pohybových dovedností. Může se jednat o pohyb soupeře, let míče, změnu vnějších podmínek apod.

Je prodloužena o dobu nezbytnou k rozhodování a výběr řešení a ovlivněna zásobou osvojených pohybových dovedností. Bylo prokázáno, že se zvyšující se výkonností se výběrová reakce na sportovně specifické podněty zkracuje.

Jde o schopnost vykonávat pohyby v plném kloubním rozsahu. Na rozsahu pohybů se podílí několik činitelů anatomické zvláštnosti stavby kloubu síla svalů zajištující pohyb v kloubu napětí, resp. Co je nutné vědět o pohyblivosti rozlišuje se pohyblivost aktivní a pasivní viz.

Akční realizační rychlost Je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a jí předcházející činnosti nervosvalového systému výsledkem je změna polohy těla nebo jeho jednotlivých segmentů. Podle průběhu jednotlivých fází pohybu rozlišujeme acyklickou a cyklickou pohybovou rychlost. Acyklická rychlost jednotlivého pohybu představuje schopnost provést jednotlivý pohyb s maximální rychlostí bez odporu nebo proti malému odporu např.

Zvyseny clen Recenze kliniky Velikost clena 16 2015

Základ acyklické rychlosti tvoří hlavně rychlost svalové kontrakce, a proto se v jejím tréninku využívají metody rozvoje rychlé síly, především metodu rychlostní, balistickou a plyometrickou.

Cyklická rychlost komplexního pohybového projevu je charakteristická opakovaným nepřerušovaným prováděním určitého strukturálního celku cyklu vysokou frekvencí.

Má nejčastěji podobu lokomoční rychlosti.

Gelovy mastnotu zvysi clena v prumeru

Cyklická rychlost se dále člení na akcelerační rychlost, frekvenční rychlost a rychlost se změnou směru. Akcelerační rychlost Fáze zrychlení je typická pro zahájení jakéhokoliv rychlého pohybu.

Dynamický průběh a doba trvání fáze zrychlování pohybu je podmíněna velikostí vnějšího odporu a dále skutečností, kdy má být podle požadavků sportovní disciplíny dosaženo maximální rychlosti při sprintu, rozběhu skokana do dálky apod. Frekvenční rychlost Chápeme ji jako rychlost opakujících se pohybů rychlost střídání kontrakce svalových skupin za jednotku času.

V běžeckých disciplínách je např. Rychlost se změnou směru Je rychlost, která závisí především na koordinaci a na úrovni pohybových dovedností. Je využívaná spíše ve sportovních hrách.

Trénink rychlosti se změnou směru tvoří nezastupitelnou část základní etapy sportovního tréninku. Agility představuje specifickou formu lokomoční rychlosti. Agility lze charakterizovat jako schopnost rychle reagovat na různé podněty, provádět rychlé pohyby celého těla se změnou rychlosti a směru prudce zrychlovat a zastavovat.

Současně bývá zdůrazňován aspekt udržování a kontroly správné pozice těla rovnováhy při pohybu. Agility je nejčastěji využívaná ve sportovních hrách. Konkrétně se jedná o rychlý start z různých poloh a po různé předchozí činnosti zastavení, obrat…rychlá lokomoce běh, cval… vpřed, pozpátku do různých směrů spojená s rychlými, výbušnými změnami Cviceni a metody pro rostouci clen i a rychlosti pohybu.

Pro diagnostiku agility se používá řada specifických testů jako T-testIllinois agility test, Zig Zag test apod. Rychlost jednání Chápeme ji jako schopnost k zahájení rychlé pohybové realizace, závislé v značné míře na psychických a neurobiologických řídicích systémech. Jak zvysi penis tréninku rychlosti Díky vysoké genetické podmíněnosti patří ovlivňování rychlostních schopností k nejobtížnějším tréninkovým úkolům.

Důležité pro trenéra je vědět, že uvedené druhy rychlosti jsou vysoce specifické. To především znamená, že vysoká úroveň jedné rychlostní schopnosti nemusí automaticky znamenat vysokou úroveň ostatních druhů rychlostních schopností a že trénink rychlosti se musí rovněž zaměřovat na pohyby specifické pro konkrétní sportovní výkon.

Tyto skutečnosti je nezbytné respektovat v zaměření a obsahu sportovního tréninku. Pro efektivitu tréninku je dále důležitá vysoká motivace a koncentrace. Nejcitlivěji reagují na napětí způsobené svalovým stahem při koncentrické činnosti. Šlachové tělísko chrání kosterní sval před natržením, v horším případě před přetržením. Tělísko je tedy aktivováno, překročí-li intenzita napětí kritickou mez.

Z tlumivého reflexu založeného na činnosti šlachových tělísek tzv.

Teorie a didaktika sportovního tréninku

Kontrakce natahovaného svalu se využívá k utlumení napínacího reflexu. Souhrou činnosti vřetének a tělísek je zajištěna dokonalá informace CNS o napětí, stupni kontrakce a zatížení všech míchou inervovaných svalů. Při silné svalové kontrakci a po silném svalovém napětí nastává výrazné uvolnění svalu a snížení svalového napětí dokonce pod normální klidovou úroveň.

Nejvhodnější způsob podráždění a aktivace je izometrický svalový stah. Vyvolaný ochranný útlum je právě při metodách strečinku využit. Pokud se v tomto okamžiku zahájí pomalé strečinkové protahování, je konečný efekt protažení pro zvýšení pohyblivost vyšší než při normálním protažení.

Reflexní řízení pohybu využívané pro zvyšování svalové a kloubní pohyblivosti můžeme shrnout do těchto bodů: Pro aktivaci agonistů jsou utlumeni antagonisté.

Flexibilita pohyblivost Charakteristika flexibility Již z názvu kapitoly je zřejmá terminologická nejednotnost, projevující se používáním pojmů pohyblivost a flexibilita jako synonym.

Aktivace alfa-motoneuronů je ovlivňována činností svalových vřetének a šlachových tělísek. Základním rysem cíleného protahování je snaha zamezit vzniku napínacího reflexu. Většina strečinkových metod využívá všech možností jak posunout hranici napínacího reflexu, využít reflexního ochranného útlumu a dosáhnout tak žádoucího svalového protažení.

Strečink a dýchání Mezi strečinkem a dýcháním je velmi úzká souvislost. Při protahování nesmí docházet k zadržování dechu. Jestliže je při cvičení dýchání klidné a uvolněné prodloužený a úplný výdechje svalová relaxace dokonalejší. Nejen dýchací svaly, ale i další svaly zvyšují svůj tonus ve fázi nádechu a ve fázi výdechu se svalový tonus snižuje. Této reakce při strečinku využíváme.

Žijící v Americe s Cukrovku typu 1

Při výdrži v poloze protažení pravidelně dýcháme a po odeznění počátečního napětí s výdechem polohu prohloubíme. V dané pozici opět setrváme a prodýcháváme.

Rychlost Charakteristika rychlosti V řadě sportovních odvětví je sportovní výkon podmíněn provedením pohybů s vysokou až maximální možnou rychlostí pro daný pohyb. Požadavek rychlého pohybu je realizován ve specifických pohybových činnostech a v odlišných situacích. Rychlost jako pohybová schopnost je vnitřním předpokladem provedení pohybu s vysokou až maximální rychlostí ve smyslu fyzikálním.

Metody strečinku V literatuře o strečinku se můžete setkat s řadou specifických strečinkových metod. V tréninkové praxi se využívají metody, které se liší především využitím odlišných spinálních reflexních mechanismů k utlumení napínacího reflexu. Výběr metody je nezbytné zvážit vzhledem ke stanoveným cílům a úkolům tréninku. Těmi mohou být: Příprava na podání sportovního výkonu v současnosti je zpochybňováno — lehké protažení svalových skupin, které budeme zatěžovat, celková doba cvičení je cca 10— 20 min.

Kompenzace jednostranného zatížení, aktivní regenerace po zatížení, resp. Doba cvičení je cca 5—15 min. Zlepšení obecné a speciální pohyblivosti — pasivní strečink se upřednostňuje, je-li limitem rozvoje pružnost svalové a vazivové tkáně; aktivní strečink se preferuje, je-li hlavním cílem podpora sportovní výkonnosti.

Při volbě metody přihlížíme rovněž ke stavbě a funkci podpůrně-pohybového aparátu, individuálním specifikům stereotypy v držení těla, stav svalových skupin, mimo tréninková činnost…. V tréninkové praxi se většinou využívají metody, jejichž podstatou je: Opakování fází protažení — počáteční a rozvíjející každá fáze 10—30 s výdržoddělené krátkým uvolněním Andersenova statická metoda.

Account Options

Využití proprioceptivní neuromuskulární facilitace PNF. V literatuře se objevuje množství těchto metod, za podstatné lze považovat uplatnění posloupnosti kontrakce, relaxace a protažení, přičemž při pohybu dochází současně k rotaci ev. Obvyklé provedení je následující: protažení svalu — izometrická kontrakce cca 5—30 s — uvolnění cca 2 s — opětovné protažení cca 10—30 s. Opakujeme minimálně 2—3x s krátkým uvolněním, délka protažení může narůstat.

Při výdržích by se měl pocit napětí postupně ztrácet obrázek Příklad strečinku s opakováním fáze protažení Haník, Lehnert, et al. Je třeba upozornit, že doby protažení, kontrakce a uvolnění doporučované v literatuře jsou rozdílné. Příklad strečinku s využitím proprioceptivní neuromuskulární facilitace Haník, Lehnert, et al. Naopak lze předpokládat, že v důsledku protahování dochází v průběhu následujícího tréninkového nebo soutěžního zatížení ke vzniku četných zranění svalů, šlach a vazů, chronických mikrotraumat intenzivní protahování představuje velkou námahu na elastické struktury svalových vláken a může být příčinou svalového poškození.

Riziko zranění se zvyšuje s rostoucí silou v tahu svalu. Řada výzkumů poukazuje na fakt, že strečink před některými typy sportovních výkonů může vést k jejich zhoršení, neboť způsobuje krátkodobé snížení explozivní síly a rychlosti. Vliv je individuální a negativní efekt je dočasného charakteru přetrvává přibližně 15—30 min.

Statické protahování jako součást rozcvičení bývá proto doporučován především u těch sportů, kde sportovní výkon vyžaduje vysokou úroveň flexibility např. Zásady správného strečinku Dále uvedeme zásady správného strečinku, jejichž dodržování je předpokladem efektivního strečinku a vybraná metodická doporučení pro trénink flexibility.

8. Rychlost

Vybrané zásady správného strečinku: Rozvoj pohyblivosti provádějte systematicky a pravidelně po důkladném zahřátí trvání cca 5—10 min. Z přesného zaujetí polohy stupňujte protažení a napětí svalů velmi pomalým pohybem až do polohy pocitu mírného napětí a tepla. Ve fázi dotažení krajní polohy zdůrazněte výdrž k odstranění napínacího reflexu a umožněte, aby se sval adaptoval na protažení. Protažení svalu spojujte s výdechem, dech nikdy nezadržujte, dýchejte plynule.

Při protahování buďte zcela koncentrováni a uvolněni.

  • Jaky je dobra velikost clenstvi

Vyhýbejte se polohám, při kterých pociťujete bolest, vyvarujte se prudkých pohybů. Při strečinku vybírejte cvičení ve stabilních polohách leh-sedaby mohl být sval dokonale uvolněn. Vycházejte z anatomie svalů a při protahování učte cvičence protahovat v souladu s průběhem svalových vláken.

Pro protažení jednotlivých svalových skupin využívejte většího počtu cviků. U začátečníků respektujte úroveň jejich pohybových dovedností. Individualizujte dobu trvání výdrže v protažení, počet opakování, ev. Rozvoj flexibility realizujte u odpočatých a koncentrovaných sportovců po dokonalém rozcvičení prohřátí.

Optimální metodika závisí na cíli, který má cvičení plnit a na velikosti protahovaných svalových skupin. Rychlé švihové pohyby používejte jen při perfektním zvládnutí techniky vybraného pohybu.

V tréninku lze úroveň flexibility ovlivňovat zařazováním relaxačních cvičení. V kolektivních sportech by program pro celé družstvo neměl postrádat prvky individualizace. Přerušení udržovacího tréninku má za následek rychlý pokles flexibility na původní úroveň. Pro udržení dosažené úrovně je u některých jedinců a sportů vhodné zařadit navíc jednu tréninkovou jednotku obvykle kratšího trvání.

Trénink flexibility u dětí a mládeže K hlavním úkolům patří rozvoj a později udržení současné úrovně, příprava na specifické nároky disciplíny, prevence zranění, osvojení vhodných návyků.

Způsob a rozsah provádění cvičení flexibility je u mládeže přímo závislý na dosažené věkové hranici. Ve věku přibližně 10 let by děti měly mít přirozenou, dobře rozvinutou flexibilitu. Literatura uvádí, že speciální cvičení pro její rozvoj nejsou až na výjimky u většiny sportů nutná. Skutečností však je, že dětí v tomto věku se svalovými dysbalancemi přibývá. Pohybová omezení v oblasti kyčelního a ramenního kloubu se začínají projevovat u mládeže v období ukončování 1.

V tomto období již zařazujeme odpovídající cvičení pro udržení pohyblivosti těchto oblastí. U mládeže, která se věnuje závodní sportovní činnosti, začínáme se specifickými uvolňovacími protahovacími a případně i posilovacími cviky zaměřenými na požadavky závodní disciplíny. V kategorii staršího žactva již věnujeme pohyblivosti daleko větší pozornost, především těm svalovým skupinám, které jsou zapojeny v tréninku a které mají tendenci ke zkrácení.

TEORIE SPORTU - POHYBLIVOST

Podstatným úkolem rozvoje flexibility v období 10—12 let je dosažení a udržení normální kloubní pohyblivosti, zabránění nebo vyrovnání již vzniklých svalových dysbalancí. V období puberty dívky mezi 11—12 rokem, hoši mezi 12—14 rokem je nutné vzít v úvahu hormonální změny, rychlé změny tělesného růstu a narušení pohybové koordinace.

Proto je nezbytné zaměřit se na cílené ovlivňování flexibility pokud možno v každém tréninku. Pro období adolescence již používáme pro udržení a rozvoj flexibility stejné formy a metody cvičení jako u dospělých.

Tip pro tréninkovou praxi Upřednostňujte aktivní strečink — vysvětlujte význam cvičení a učte jeho technice cca od 10—11 let. Diagnostika flexibility Pro stanovení úrovně flexibility je důležité u jednotlivých svalových skupin odhalit nedostatky v kloubním a svalovém systému. Výsledky měření flexibility bývají využívány jako samostatné testové položky, zpracovány jsou testové normy pro jejich hodnocení např.

Používáme rytmické hmity s rostoucí amplitudou pohybu. Tyto hmity je třeba provádět měkce s vyšším počtem opakování. Pasivní statická cvičení Představují techniky rozvoje kloubní pohyblivosti, kdy dosažení krajní polohy a setrvání v ní je zajištěno pomocí vnějších sil s racionálním využitím reflexních vztahů. Tyto metody jsou v zahraniční literatuře souhrnně označované jako metody PNF proprioceptive neuromuscular facilitation.

Jednou z nejúčinnějších a zároveň relativně jednoduchých je technika: kontrakce - relaxace - protažení. Tato technika využívá postizometrické relaxace, tj. Podle velikost a doby odporu, který klademe svalu rozlišujeme dva základní způsoby: a po maximální izometrické kontrakci sval natáhneme pasivně do střední polohy, která je zřetelně pod hranicí bolesti, v této poloze začíná postupná maximální izometrická kontrakce posléze protahovaného svalu proti odporu partnera po dobu vteřin, po této fázi nastává postupná relaxace svalu, kterou umocníme hlubokým výdechem, po uvolnění následuje pozvolné pasivní protažení svalu a v této nové poloze setrváme, celý cyklus opakujeme x.